Problémové vzdělávání na základní škole

Studium ve škole je dlouhý a složitý proces. Dítě vstupuje do první třídy, která je stále velmi malá, a dokončuje školu již téměř dospělou, která má za sebou solidní zavazadlo znalostí. Tyto znalosti by se měly postupně každoročně shromažďovat, neustále opakovat předávaný materiál a zvládat nové informace.

Pedagogické metody, které se dnes používají, jsou četné a rozmanité. Každý dobrý učitel se snaží najít svůj přístup ke studentům, což je obzvláště důležité pro děti, které se právě vydaly na cestu k poznání. A jednou z těchto metod je problémový přístup ve vzdělávání mladších školáků. Skládá se z toho, že děti jsou nabízeny nejen k poslechu a zapamatování si nových informací pro ně, ale k tomu, aby vyvodily vlastní závěry v procesu řešení problému učitele.

Tato metoda výuky založené na problémech se osvědčila na základní škole, protože mnozí z prvních žáků považují za obtížné přejít z formy vzdělání používaného v předškolním vzdělávání na "vážnou" školní docházku a učení založené na problémech do jisté míry připomíná hru. Navíc zde každé dítě zaujímá aktivní postoj, snaží se nezávisle najít odpověď na otázku nebo vyřešit problém, a ne jen sedět u stolu a zaplnit nepochopitelným materiálem pro něj. Stručně řečeno, problémový trénink je progresivní a efektivní způsob, jak vdechnout dětskou lásku a snahu o poznání.

Psychologické základy problému

Hlavní psychologické podmínky této metody jsou následující:

• studenti jednat co nejvíce nezávisle, ale pod dohledem učitele;
• úkoly mohou mít různou složitost, ale jsou jistě uskutečnitelné;
• jsou v souladu s úrovní znalostí studentů na základě materiálu, který již prošel;
• Účelem takového výcviku není pouze zvládnutí tématu, ale také provokace aktivity a touhy najít vlastní řešení problému.

Etapy a formy problémového učení

Vzhledem k tomu, že metodika problémového výcviku úzce souvisí s aktivním myšlením, jeho proces může být také prezentován ve formě odpovídajících fází:

1. Dítě se seznámí s problémovou situací.
2. Analyzuje to a identifikuje problém, který vyžaduje řešení.
3. Poté následuje proces řešení problému.
4. Student vyvozuje závěry a kontroluje, zda správně vyřešil úkol, který mu byl přidělen.

Problémová výuka je druh tvůrčího procesu, který se mění s úrovní vývoje studentů. Pokračování z Existují tři formy problému:

• "Vědecká kreativita" je společná práce učitele a studentů, kteří objevují nové zákony a teorémy pro sebe, studium teorie;
• "Praktická kreativita" je uplatnění získaných teoretických znalostí v praxi v procesu řešení úkolu učitele;
• "Umělecká tvořivost" je kreativní hledání, které vede k literárním experimentům, kresbám, hudebním cvičením, různým hrám atd.